Jak je to se zastupováním podnikatele?
Štítky: plná moc, pracovní právo, právní služby
Je to běžné, každý den se s tím setkáváme, měli bychom ale mít ve vlastním zájmu na paměti určitá pravidla. O co jde? O zastupování podnikatele jeho zaměstnancem nebo pověřenou osobou.
Podnikatele může v jednání za jeho firmu zastupovat jeho zaměstnanec v rozsahu daném jeho pracovním zařazením nebo ho může zastupovat osoba, kterou podnikatel pro určitou činnost zmocní.
Svého zaměstnavatele mohou zastupovat zaměstnanci přímo ze zákona, není k tomu nutno vytvářet např. vnitřní předpis: Občanský zákoník v části 1, hlavě II, dílu 3, § 166 říká, že „právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.“ Jak máme této formulaci rozumět? Jestliže třetí strana předpokládá, že zaměstnanec je k danému jednání oprávněn v rámci své běžné pracovní náplně, bude pak zaměstnancovo jednání firmu vůči této třetí straně zavazovat. Pokud by zaměstnanec měl ve svých pravomocech jakékoli omezení dané vnitřním předpisem firmy, musel by s tímto předpisem být zástupce třetí strany výslovně seznámen, ideálně písemně a proti potvrzení.
Další velmi obvyklý způsob, jak se podnikatel může nechat zastupovat vůči třetím stranám, je udělení plné moci osobě, která je jeho zaměstnancem nebo často stojí i mimo firmu. Plnou moc je ovšem třeba formulovat precizně: je nutno jednoznačně identifikovat zmocněnou osobu a není vhodné umožnit převoditelnost plné moci na další osoby. Dále je také nutno správně definovat rozsah oprávnění. Pokud je oprávnění vymezeno příliš obecně, může docházet ke zneužívání plné moci, pokud je naopak definováno příliš úzce, snadno dojde k tomu, že zmocněná osoba při jednání svou pravomoc musí překročit. V každém případě však statutární orgán musí mít na paměti, že zákon stanoví, že předáním odpovědnosti jiné osobě se sám své odpovědnosti nezbaví. V případě, že zástupce podnikatele překročí své oprávnění, je za jeho jednání podnikatel i přesto odpovědný. To by neplatilo jedině tehdy, pokud ten, s kým zástupce jednal, musel podle okolností vědět, že zástupce překračuje své pravomoci.
Existuje jedna výjimka týkající se šíře plné moci, a to je prokura. Prokura je zvláštní druh plné moci, je to univerzální zmocnění ke všem právním jednáním při provozu podniku. Prokura se zapisuje do obchodního rejstříku, prokurista tedy nemusí předkládat plnou moc, neboť jeho oprávnění si může kdokoli i na dálku kdykoli ověřit. Prokurista vždy ke svému podpisu připojí označení „prokurista“ nebo vyjádření „per procura“ či zkratku „p.p.“. I prokura však má svou výjimku: prokurista nesmí nakládat s nemovitostmi firmy, nesmí tedy např. prodat její pozemky nebo budovy. Pokud by měl i toto oprávnění, je nutno ho v prokuře explicitně uvést.
Poradenství týkající se jakýchkoli pracovněprávních vztahů, tedy i případných konfliktů vyplývajících ze zastupování podnikatele, poskytne kvalitně a rychle advokátní kancelář Maur Legal s.r.o.
